MazliveHolky.cz

Jiřka se dlouze zahleděla do zrcadla – nóóó, nic moc. Sice se jí podařilo sladit ramínka od šedivé podprsenky s ramínky šedého topu, ale ty prsa furt nerostou a nerostou. Neměla nikam moc namířeno, nedělní odpoledne byla část spolužáků ještě na chatách a chalupách a zbytek byli lenoši, kteří nechtěli opustit své tablety a chytré telefony a aby měli taky trochu čerstvého vzduchu, otevřeli si tak maximálně okna svých domácích kutlochů. Přesto se rozhodla předvést svůj dnešní outfit někde venku, asi půjde do parku. Přece jen štíhlé nožky v minisukýnce, se skoro holými rameny, nevypadaly až tak špatně a co kdyby tam někdo byl, kdo by se chtěl družit. Bohužel to bylo jako obvykle. Kolem dětského hřiště maminky s prťaty, tu a tam pečlivě hlídaný tatínek, pár důchodkyň, kterým se podle jejich ostrých pohledů ale vůbec ve své krátké sukni nelíbila. Co na tom, že se nosí už tak dlouho, že by si některé z nich ještě mohly pamatovat, když tahle móda začínala. Hlouběji v parku dva rozverní dědulové, které hřála u srdce placatka slivovice. „Haló, slečno, co tak sama ? Abyste se nám tady nebála a nebo neztratila !“ halekal jeden z nich. Dělala že neslyší a hrdě kráčela dál. Ovšem při zpáteční cestě zvědavě zase zamířila tudy. „Pořád sama ? Tak pojďte za náma. Dáme vám ochutnat trochu sladkého a voňavého podzimního slunce z moravských vrchů.“ Netušila, o co by mohlo jít a tak se u nich zastavila. Jako slušné děvče začala pozdravem a pánové jí udělali místo mezi sebou na lavičce. Zeptali se na jméno. „No né, Jiřinka, to je poesie sama ! A k moravskému podzimu se takové jméno báječně hodí.“ Dědula plácal páté přes deváté. Sice měl pravdu, švěstky na slivovici se sbírají později na podzim, ale zrovna byl docela horký začátek června. Ale v placatce už něco chybělo, tak se nebylo co divit. Nalili jí taky kalíšek a když ho zkusila vypít, měli nekonečnou srandu, jak se dávila kašlem a nemohla popadnout dech. A to to byla nějaká taková spíš dámská, s bídou padesátka. Ovšem ve čtrnácti moc zkušeností s alkoholem neměla a slivovici ještě nikdy neochutnala ani špičkou jazyka. Plácání po zádech brala v záchvatu kašle spíš jako snahu obětavých staříků ulehčit jí úděl a chytit alespoň trochu dech. Nemohla vidět, jak jejich oči hltají její kuckáním poskakující ňadra. Naštěstí neviděla ani sama sebe. Slzavé oči rozpily levnou řasenku a černé čůrky jí stékaly po tvářích. S částečným uklidněním si tento defekt uvědomila a lovila za pasem sukýnky balíček papírových kapesníčků. „Ukaž, já ti s tím pomůžu,“ nabídl jeden z dědů a začal jí pucovat tváře. „No ty jsi se tedy zřídila, ani to nejde dolů,“ lamentoval. „A ještě sis nabrečela na prsa !“ Nebyla to žádná hrůza, ale dvě černé kapky zdobily její poodhalenou hruď.Samozřejmě jí ji začal ochotně čistit, dokonce olízl kapesník, aby to šlo dolů. Neměla zrcátko a tak netušila, proč jí zajíždí až za tričko. Že by to zateklo až tak daleko ? Nezateklo, ale přece nemohl vynechat příležitost dotknout se jednoho z těch dvou měkkých polštářků, které se tak nádherně tyčily dopředu. Pánové by rádi pokračovali, ale Jiřka si uvědomila choulostivost situace, omluvila se a rozloučila se. „Ale kdybychom se snad někdy chtěli zase potkat, dáme ti na sebe telefon. Byla to obvyklá finta, protože dívka jim nadiktovala svoje číslo a oni jí zavolali zpět s dvojsmyslným konstatováním, že už ho tam má. Ale oni měli telefon ve svém mobilu taky. Asi za dva dny se potkali staříci v parku znovu. Majitel telefonu s Jiřčiným číslem byl Josef, kamarád Jirka. „Hele ,Jirko, ta holka posledně nebyla marná. Ještě večer jsem jí poslal SMSku, chvíli jsme si jen tak povídali a nakonec mi poslala svoji fotku. Koukej !“ Byl to sice portrét, ale bylo na něm vidět dost hluboko do záňadří a jak byla předkloněná, vypadala ještě obdařeněji, než ve skutečnosti. „Neříkej mi, ty starej prasáku, že ti tohle stačilo.“ „No to víš že ne. Bylo z toho docela pár slušnejch večerů SMS sexchatu. Nedjřív dělala upejpavou a páčil jsem z ní základní detaily, ale když pochopila, že mi stačí jen esemeskovat, mám denní zprávy o jejím prádle a zážitcích.A taky pár fotek.Koukej !“ Jiřka byla opatrná. Sice poslala fotku s odhalenýma prsama, ale bez hlavy. „Podívej Jirko, jaký má rozkošný kozičky. Ani bys mne nemusel přemlouvat, abych si je chtěl pomuchlovat. A ocucat bradavičky. Má je sice malé, ale vypadá to, že na podněty docela slušně reagují a když jí je párkrát pocucáme a vysajeme, určitě se začnou zvětšovat.“ „Hele, Josef, ty jsi blbej jak pučtok. Nenapadlo tě zeptat se, kolik jí je let ?“ „No to ne, ale už snad vychází školu, tak co.“ „Leda prdlajs. Bydlí u nás za rohem a sice vychází, ovšem osmičku. Takže čtrnáct. A uvažovals co tě čeká, když to na tebe praskne ?“ Oslovenému mírně ztuhl obličej a prodloužily se vrásky. „Já sice chápu, že esemeskovat si s takovýmhle koťátkem může být zajímavé a vzrušující. Ale jednou je pod zákonem a i když ti nevyjmenuju všechny paragrafy, které se na to dají použít, je jich hodně. A už vidím tvoji Růžu, jak je nadšená, že má doma prasečkáře. Tak se říká v kriminále takovejm, co si začínají s dětma.“ Josefovi se protáčely hrůzou panenky čím dál rychleji. „No dyť sem na ni ani nesáh !“ oponoval nejistě. „Mravní narušení výchovy mládeže stačí. Přitom kdybys nebyl blbej a našel si SMS chat z této oblasti, můžeš si psát jak vzteklej a nic ti nehrozí.“ „To existuje ?“ divil se Josef. „No nejen SMS chat, ale i erotický chat a nebo sex po telefonu a se slečnou si popovídat. Můžeš si vybárat a máš to bez problémů.“ „No jo, ale kde na to vezmu ?“ ptal se Josef. „Ber to tak, že každá sranda něco stojí a neříkej mi, že jsi na tom tak mizerně, když nekouříš, panáka si dáš jen občas, do bordelu a na pípšou už oba pár let nechodíme. A těch pár korun, co utratíš, bude rozhodně sranda proti tomu, kdyby tě dostal do ruky táta Jiřinky. Je popelářem a víš jak jsou dnes ty popelnice těžké a kolik hodin je denně tahá ?“