MazliveHolky.cz

Zvonek drnčel jako zběsilý a Václav se budil jen velmi pomalu. Nakonec ale otevřel oči, vyhrabal se z prošívané deky, nazul pantofle a vytazil ke dveřím. Čekal nějaké příjemné překvapení, jako že třeba ta pěkná a mladá sousedka z horního patra potřebuje s něčím pomoct a přijde ve svém župánku, pod nímž bude mít jen tenounkou a průhlednou noční košilku, jako posledně, když se jí zakousla páka vodovodu a nešla zavřít. Voda nestačila odtékat odpadem a hrozilo, že se co nevidět začne vylívat z umývadla na podlahu a bude prosakovat Václavovi do bytu. Tušil, že případ nesnese odklad a tak vyběhl o patro výš jen v tričku a slipech, pořádně zabral a bylo po nebezpečí. Trochu pákovku rozchodil a poradil, že to bude chtít vyměnit, nebo instalatéra, ale spíš první bude správně, protože spravovat tyhle staré levné baterie moc nejdou a nejsou na ně náhradní díly. Doufal, že ho za to mladá paní pozve alespoň na kafe a bude jí za to moct chvíli koukat do výstřihu, nebo na svůdně se vyhrnující košilku v rozparku županu, ale na nic z toho nedošlo. Byl dvojka. Mladá paní se připravovala na návštěvu a podle účesu, průhledné noční košilky i líčení soudil, že to asi tetička z venkova nebude. Zvonek znovu zadrnčel a tak Václav zrychlil krok. Otevřel dveře. Nečekala ho tam rozkošná ženská tvářička, ale prošedivělé strniště a mírně přepadlý ksicht kolegy z práce Romana. „No to je dost,“ utrousil poněkud netrpělivě návštěvník a aniž by byl pozván, hrnul se dál. „Dáš mi kafe a panáka ?“ Bylo jasné, že jde asi o nějakou průšvihovou situaci, protože sice byli kamarádi, v práci se viděli každý den, ale navštěvovali se dost výjimečně. Zatím co Václav byl už pár let šťastně rozvedený a bezdětný, Roman trpěl v manželském chomoutu a pečoval občas o dvě ratolesti, které však už naštěstí vyrůstaly z dětských střevíčků a představovaly spíš zvýšené nároky na finance, než na tatínkovu péči. Konvice zabublala, Václav přinesl čerstvé kafe a z ledničky vytáhl flašku domácí slivovice od strejdy z Valašska. Normálně se o ni moc nechtěl dělit, ale Roman nebyl obyčejný návštěvník. Když do sebe zahnali prvního panáka, nadechl se Roman a začal povídat. „Ty vole, asi se budu rozvádět. A předesílám, že dneska nemám kde spát, tak přicházím s prosíkem o přístřeší, alespoň na dnešek. Vono se to zejtra určitě nějak rozoblační.“ „A copak ? Žena ti přišla na tu mladou z dispečinku, nebo na tu starší z účtárny ? Nebo je ještě nějaká třetí, o které nevím ?“ „Je v tom ta mladá. Ale je to hromada průšvihů od začátku do konce.“ „Povídej, člověka nic nepotěší tak, jako neštěstí jiného.“ „Trochu jsme se odpoledne se ženou chytli. Jako vždy šlo o prkotinu, co holka v osmé třídě smí a co ještě ne. Maminka je moc benevolentní. Tak jsem se naprdl a vyrazil. Dispečerka se nudila doma a tak jsem koupil flašku červeného a zašel. Během chvilky jsme byli v posteli, ale než jsme pořádně začali, dostala chuť na víno. Tak jsem se stojícím pinďourem otevíral flašku, nalíval a připíjel. Jenže jak jsem se otáčel u nočního stolku, srazil jsem právě tím tuhým pinďourem její odstavenou skleničku do peřin. No to bylo řevu, víc než doma. Začalo převlíkání a vysoušení postele a když už jsme na sebe konečně znovu měli čas, nějak mě přešla chuť na všechno. Jenže vysvětluj to mladé nadržené. Nedala pokoj, dokud nebylo nad slunce jasné, že dnes večer nic nebude. S ostudou jsem se sbalil a vypadl domů.“ „No neříkej, že u mě chceš spát, protože se ti u holky nepostavil ! A máš strach, že to bude doma pokračovat.“ „On nebyl všem průšvihům konec. Navrčená manželka chtěla moje kalhoty, že potřebuje doplnit tmavou umělinu do prádla. Tak jsem je svlíkl a žena na mě koukala tak nějak divně. To jsem si všiml, že mám slipy naruby. Ale z toho by se snad dalo nějak vykecat. Jenže pak mi začala vyklízet kapsy a z té pravé, kde obvykle bývá jen kapesník a klíče, vytáhla hned z vrchu kalhotky. Asi jsem si je tam v té první vášni strčil, když jsem z dispečerky rval oblečení. To už se okecat nepodařilo a tak jsem tady.“ „To máš z toho, že si nedáš pokoj a furt honíš ženský. Eště k tomu ženatej otec rodiny. A teď ještě k tomu poloimpotent. Doufej, že to ta mladá nerozkecá v podniku, jinak máš z ostudy kabát. Nebereš si příklad z kamaráda. Já jsem rozvedenej, takže bych mohl dělat cokoliv. Ale už jsem na to trochu línej. Kupovat dárky, cvrdlikat jako puberťák a ještě se třást hrůzou, jestli se mi v ten důležitý čas postaví. Mimochodem, drž se hesla, když si ho nepostaví, tak si ho nezaslouží. Takže vina není na tobě.“ „No jo, ale honit si ho v koupelně jako opuštěnej puberťák, to není to ono !“ „Chlapče, chlapče, postaru žít nelze. Od čeho máš moderní vymoženosti ? Třeba internet nebo telefon ?“ „To chceš říct, že si ho mám přivřít do noťasu ?“ „To zrovna nebude ono. Ale zkusils někdy připojit se na erotický chat nebo SMS chat ? A co sex po telefonu ? Tam si vybereš co se ti líbí a holky ti splní jakékoliv přání. A to si piš, že to dovedou. Na a kdyby se nezadařilo, žádná z nich nevidí, jestli ti zrovna stojí, nebo odpočívá v pokoji.“ „Máš dobré nápady,“ ohodnotil Roman. „Ale připusť, že nemůžu u tebe shánět sex po telefonu a čekat, až manželka podá žádost o rozvod. I když ona by za nevěru považovala všechno, třeba i ty esemesky.“ „Vidím, že jsi se na eventuality nevěry moc nepřipravil,“ ohodnotil Václav. „Něco s tím zkusíme vymyslet.“ A tak druhý den stál Václav za dveřmi Romanova bytu s docela velkou kyticí. Když mu jeho manželka otevřela, začal s úsměvem. „Tak jsem slyšel, že jsi bez chlapa, já jsem bez ženské, tak jestli to spolu nezkusíme. Pozveš mě na kafe ?“ Takhle daleko její uvažování v prvním vzteku nezašlo a byla víc než překvapená. Spíš vyšitá, jak sváteční ubrus. Jednak na sobě měla nějaké to domácí oblečení, legíny a vytahané tričko, čiliže nic na svádění nápadníka. Druhak se ani nestačilka přečesat, když přišla z práce a převlíkala se. A s alternativou, že by se jí po včerejšku hned začala nabízet náhrada za chlapa, s kterým se ještě nerozešla, nějak nepočítala. Rozpaky by se daly krájet a nesouvislé koktání vyřešila odchodem udělat kafe. Nicméně zmatek v hlavě pokračoval i po návratu do obýváku. Ještě že děti nejsou zatím doma. „Víš, já se ti musím k něčemu přiznat,“ pokračoval Václav. „Ale slib mi, že se na mne naprdneš jen tak trochu.“ Zmatek v hlavě měla čím dál větší. Co tím chce říct ? Když mlčela, Václav pokračoval. „Neměli jsme včera v práci moc pilno a tak jsme se trochu bavili. A ten náš benjamínek, ze kterého si furt utahujeme, že neví co s ženskejma, vytáhl kalhotky a chlubil se, že jsou suvenýrem ze včerejška. Moc si to nevylepšil, protože Roman si z něj dělal srandu dál, že už je dobrej, když alespoň umí babě stáhnout kalhotky a co teprve, až se jednou dostane o kousek dál ! Až mi bylo kluka líto. Chtěl se vytáhnout a ono to skončilo zase trapasem. A tak jsem nenápadně ty jeho kalhotky sebral a strčil je Romanovi do kapsy v naději, že je najdeš a tentokrát zase bude ouvej jemu a pozná, jaké to je, být na tapetě. Jenže jsem nepočítal s tím, že se tenhle tvrdší žert zvrhne v rozvodovou situaci. Tak mi tu kytku můžeš otlouct o hlavu, ale Roman za to moc nemůže. Tedy kromě své prostořekosti.“ Ulevilo se jí. Včerejší vyhazov byl dost impulzívní, bez jakéhokoliv rozmýšlení a dnes vůbec nevěděla, jak dál. Chytla se podaného stébla.“Měls mi to zavolat, já bych ho proprdla, ale nřešila bych to tak tragicky.“ Václav se vypravil s ulehčením domů a jako posel dobrých zpráv očekával vděčnost za záchranu manželství, bleskový výskok a úprk domů. Mýlil se. Roman seděl u telefonu, visel na sexu po telefonu a blaženě si honil péro podle pokynů dívky na druhé straně linky. Na návrat domů vůbec nespěchal.